„Neprodáváme keramiku, ale prodáváme náladu a vzpomínky.“
Manželé Listíkovi vyrábějí ručně keramické ozdobičky ve své dílně ve Štěchovicích už 35 let. Každá ozdobička jim projde 21x rukama, než si ji vybere zákazník. Začali ve velkém, dnes už jejich originální ozdobičky a betlémy koupíte pouze na vánočních trzích na Staroměstském náměstí. Jaký je příběh jejich rodinné firmy prozradila Marcela Listíková.
Oba jste vysokoškolsky vzdělaní lidé, výrobou keramiky se vám otočil život úplně jiným směrem. Jak vás vůbec napadlo dělat keramiku?
Já jsem původně matematička, pracovala jsem v Akademii věd a manžel je stavební inženýr. Mě práce neuspokojovala, taky se nám do toho narodily tři děti. Vždy jsem malovala a už při studiích jsem si přivydělávala prodejem malých obrázků. Byl o ně zájem, tak jsem opustila vědeckou kariéru a věnovala se malování. Prodávali jsme na starých zámeckých schodech i na Karlově mostě, zapojila se celá rodina a stejně jsme nestíhali. Přemýšleli jsme co vyrábět, aby nám mohl pomoci i někdo, kdo třeba není úplně nadaný. Napadly nás reliéfní omalovánky, které umí každý vybarvit. Chtěli jsme zůstat u přírodních materiálů, tak jsme zvolili keramiku.
Takže jste začali jen tak úplně od nuly?
Pro mě byla výhoda, že jsem to mohla dělat s dětmi doma a nikam nedojíždět. Od kamarádů jsme se naučili, jak s keramikou pracovat, nejdřív jsme fungovali v našem domě ve sklepě, to bylo náročné. Pak jsme ale postavili dílny vedle domu a koupili první pec. To byl rok zhruba 1994. Od turistického zboží jsme se postupně dostali k vánočním motivům. Pokud si dobře pamatuji, první ozdoba byla asi podkovička. Mysleli jsme si, že to budeme dělat pro zábavu, ale úplně to nejde. V podstatě celý rok pracujeme na vánočním zboží a na Staroměstské náměstí ho chodíme prodávat už přes 30 let.
A pořád vás to naplňuje?
Pořád mě na tom baví, že si sama navrhuji ty vzory a formy. Každý rok musím vždy udělat novou ozdobu, protože k nám chodí i pravidelní zákazníci a ti si chtějí koupit novou ozdobičku do série. Letos máme medvídka v punčoše a pražské jezulátko. Já se tedy starám o vývoj a výrobu a manžel o obchod a propagaci. Mívali jsme i obchody, ale trh po covidu se úplně změnil, řada jich zavřela a my jsme se už k širší výrobě nevrátili. Naše výrobky si tak koupíte jenom na vánočních trzích na Staroměstském náměstí.
Vaše keramika není žádný koupený polotovar, vše si děláte od začátku až do konce sami, že?
Ano. Já udělám návrh vzoru, nakoupíme hlínu, uděláme formy. Do nich se to naformuje, vyklopí, nechá se usušit, pak se retušují nepřesnosti a ozdobičky se vypálí na 800 stupňů. Pak se výrobky naglazují, minimálně se čtyřmi, ale až sedmi barvami, pak se to znovu vypálí – na vyšší stupně, aby ozdobičky také něco vydržely. Potom se nazlatí ryzím zlatem a vypálí se potřetí. Pak už se výsledek lepí na svíčky, kompletuje do betlémů nebo zůstávají ozdobičky samostatně na zavěšení.
Pravé zlato?
Ano přesně tak. Přestože si koupíte zlaté fixy i barvy, zjistili jsme, že jen zlatá barva na keramiku nestačí, není to ono. Nedrží to tak dobře a vypadá to výrazně jinak.
Čím je vaše tvorba jiná, specifická?
Rozhodně použitím forem – my totiž nepracujeme s klasicky sádrovými formami. Používáme jiné, máme na to tajnou recepturu 😊 Takže vydrží a zůstávají tam i jemné detaily, které jiné formy nemohou mít. Ta sádra je po desátém naplnění obroušená a není to ono. Vůbec neděláme velké předměty, ale právě proto se zaměřujeme na ty drobné ozdobičky s detaily. Myslím, že nikdo jiný to v Česku nedělá.
Postupy jsou původní?
To zpracování keramiky je vlastně klasické. Klasický střep naglazovaný a nazlacený, třikrát vypálený. Jiné je to tím, že máme ty drobné detaily a malujeme všechno ručně štětcem, nikam se ozdobička nenamáčí, ale ručně vybarvuje. Používáme i keramická barvítka, takže hodně glazur si namícháme, vznikají tak i originální odstíny. Snažíme se, aby ozdobičky byly decentní, zlato udělá svoje. Také postupujeme každý rok tak, aby se jednotlivé ozdobičky k sobě hodily. Máme klasickou červeno-zelenou sadu a modrou sadu. Aby spolu ladily a lidé mohli postupně rozšiřovat sbírku.
O jaké ozdobičky je největší zájem?
Jsou ozdobičky, kterých vyrábíme i 10x víc než jiných – hlavně stromečky, podkovičky a zvonky, vlastně klasické vánoční motivy. Pak ty roztomilé jako kočička nebo koníček. Oblíbené jsou i ty ve starém stylu jako třeba staré brusličky.
Bude některé z dětí nebo vnoučat pokračovat?
Asi ne, jedno z dětí je jaderný fyzik, jeden architekt, dcera učí…každý má svoje, nevíme, ale možná spíš vnučka, ta ráda a krásně maluje, je šikovná. Výrobu keramiky sice předat můžu, ale nové vzory už nikdo jako já neudělá, bude to už z jiné ruky, bude to vypadat jinak. Dává to dohromady takový harmonický celek, jedna umělecká forma. Kdyby chtěla vnučka na nás navázat, bude muset vymyslet vlastní návrhy a vzory.
Vy se vlastně celý rok zabýváte Vánocemi?
Ano a v lednu se vzpamatováváme 😊Na začátku prosince musí být všechno hotové. Během trhů pak neustále zboží navážíme, protože není tolik prostoru ho tam nechat. Nejpozději do šesti večer nám vždy prodavači zavolají, čeho se nejvíc prodalo, my to připravíme a zabalíme a ráno manžel zaveze, co chybí. Doma tak Vánoce moc nechystáme, nemáme ani moc výzdobu – teď už to dělají děti. V lednu už jen tak dýcháme…pak spočítáme co zbylo a začínáme znovu.
Sortiment je opravdu široký…
Nezdá se to, ale nedá se nikdy odhadnout, co se zrovna prodá. Máme několik barev svíček, asi deset betlémů, malých ozdobiček je 20 druhů, velkých 100 druhů. Dělat zásoby se moc nedá.
Kolik času strávíte na výrobě jedné ozdobičky?
Celý proces odhadujeme na 10 dní, to je absolutní minimum, ale aby to dobře proschlo alespoň 14 dnů, ideálně tři neděle.
Reflektujete aktuální trendy?
Kdysi jsme to zkoušeli, třeba moderní barvy, například fialovou a pak jsme to všechno vyhodili. Takže jsme zůstali u klasiky. Náš zákazník je ten, který si užije atmosféru na trzích a chce si odnést nějakou drobnost. Na Staromák přijdou z půlky cizinci a jsou nadšení a druhá půlka jsou Češi, kterých není málo a řada z nich už naše ozdobičky má. Ti přijdou cíleně právě pro tu novinku, která jim doplní sbírku. Hodně lidí také nakupuje ozdobičky jako dárky, protože to není tak drahé. Kromě úplně mladých k nám chodí si udělat radost všechny generace. Jak říká můj muž neprodáváme keramiku, ale prodáváme náladu a vzpomínky. Když jsme zkoušeli prodávat během covidu na e-shopu, vůbec to nefungovalo. To se prodalo jen pár kousků. V našem případě fungují trhy, krásně upravený stánek a vánoční nálada.
Jaký je váš vztah k Vánocům jako svátkům? Vzhledem k tomu, že je to období, kdy nejvíc pracujete…
Mám velkou radost, že se lidem i více než třiceti letech naše věci líbí a kupují si je. Mohli bychom toho vyrábět víc, ale už nechceme. Když přišel covid a ze dne na den zrušili trhy, bylo to smutné. Je to takové moje dítě, u kterého mám radost, že má úspěch. Nechci ale rodinu šidit, takže cukroví peču za chodu mezi tím. Každý rok se v lednu rozhodujeme, jestli to už nezavřeme, pak si odpočineme a rozhodneme se, že pokračujeme, jinak bychom už byli v důchodu. Ale jsme z toho hodně unavení a nevím, jak dlouho to vydržíme. Zatím ale chceme vydržet, protože nás to těší.